Jak na udržitelný šatník?

Sezóna stíhá sezónu a tlak módního průmyslu nás nutí nakupovat nové „trendy“ věci. Šatníky a skříně ale nejsou nekonečné, ostatně naše finance také ne. Jak z tohoto kolotoče ven a jak přistupovat k našemu oblečení a nákupům rozumně? Zeptala jsem se Ivany Mertové ve 22. epizodě podcastu Žít udržitelně, neboť právě ona vede online kurz na téma Móda a ekologie na portálu Naučmese.cz. 

TŘÍDĚNÍ ŠATNÍKU

Jen tak na okraj – nezapomeňte, že šatník by se měl řídit našimi potřebami. Otevřete proto svou skříň, resp. svůj šatník, tedy všechno, kde se nachází vaše oblečení, a nemilosrdně s tím na jednu velkou hromadu. Naším dalším cílem je vytvořit si z ní 3 hromady: Nosím (tyto věci zůstanou v šatníku), Pryč z šatníku (tyto věci nechci, je důvod, proč je nenosím), Nevím (u těchto věcí váhám, mohu je tedy např. odložit někam bokem do krabice a uvidí se po nějaké době, zda jsem ji otevřel/a).

Pak Ivana doporučuje srovnat si šatník podle barev a vzorů, dají se vzájemně kombinovat? Hodí se mi spodky k vrškům? Nemám náhodou v šatníku stále oblečení z kategorie „vzpomínky“ nebo „do toho zhubnu„? Zvažte, zda je opravdu zachováte. 

Při nákupech pak budete mít díky výše uvedenému přetřídění jasno, zda se vám nová věc bude hodit ke stávajícímu oblečení, zda ji opravdu máte kupovat. Ivana nás i nabádá, abychom měli tzv. “nudné” věci jako je bílé tričko, černé kalhoty, šedý svetr, apod. Důležité je i uvědomit si, co máme rádi – a hlavně co nemáme rádi – třeba kalhoty s kapsami, hořčicová barva, výstřih do véčka, apod.

TEXTILNÍ PRŮMYSL

Nemusím vás asi přesvědčovat, že nadměrná nabídka v supermarketech, hypermarketech a obchodních centrech rozhodně počítá s tím, že se velká část z toho vůbec nepoužije, nespotřebuje. Dokonce jsem slyšela, že až 40 % celkové textilní produkce si nikdo nikdy na sebe nevezme. V textilním průmyslu se velmi plýtvá. Přebývající zboží se obvykle odváží do třetích zemí (do chudšího jihu), kde pak tato produkce kazí místní trh a tradiční výrobu. 

Ptala jsem si Ivanky, jaké vidí rozdíly mezi rychlou módou (fast fashion) a udržitelnou módou (slow fashion)? Rychlý módní průmysl nás nutí kupovat nové a nové věci za poměrně nízké ceny. Rychle představují nové trendy, a tím nás nutí k dalším nákupům. 

Jaký dopad má tato rychlá móda na životní prostředí, na sociální a pracovní podmínky? Informací o negativních dopadech rychlého textilního průmyslu je naštěstí už na internetu opravdu hodně a kdo se zajímá, najde si je. Šicí dílny se velmi často nacházejí v rozvojových zemích, nedodržuje se bezpečnost práce, férové platové podmínky, neprobíhá náležitá údržba provozu a budov, pracovníkům a pracovnicím kolikrát ani nejsou zajištěny základní potřeby a pomůcky, neštítí se využívat ani dětské práce. Hlavní mantrou všeho je cena a té se vše podřizuje. PROTO pojďme začít více přemýšlet nad tím, co a kde nakupujeme.

MATERIÁLY

Obecně bychom měli preferovat věci vyrobené z jednoho materiálu, neboť je lze lépe kompostovat nebo recyklovat. Realita je však naprosto opačná, většina oblečení je ze směsových materiálů – obsahují nějaký plast a další příměsi. 

Jaké přírodní materiály známe a jsou některé lepší? Vyjmenovat si můžeme len, konopí, bavlnu, vlnu, hedvábí, lyocell a další. Nelze však tvrdit, že jsou tato přírodní vlákna získávána stejně udržitelným způsobem, bez ohledu na zdrojovou surovinu. 

Například tolik opěvovaná a doporučovaná bavlna je při svém pěstování v teplém podnebí velmi náročná na zálivku a hnojiva. Je známo, že intenzivní konvenční produkce bavlny způsobuje zasolování půdy. Na takové půdě pak nemůžete pěstovat opravdu nic.

Dozvíme se tedy, jaký materiál je nejudržitelnější? Ivana chválí konopí (seté), protože má velmi univerzální použití (oblečení, izolace, boty, aj.), je odolné, pevné, rychle roste, čímž na sebe váže hodně oxidu uhličitého. Při pěstování není tak náročné na přísun vody, ani nevyžaduje silné hnojení. Konopí si rozhodně zaslouží naši pozornost.

RADY PRO UDRŽITELNÝ ŠATNÍK

1. Minimalismus – Měli bychom mít jen věci, které nám více dávají, než berou. Mít méně oblečení, kupovat vyšší kvalitu – vyšší cena nás často motivuje i k lepší péči o toto oblečení.
2. Recyklace – Může jít např. o přešívání věcí. Recyklace u textilu je velmi náročná právě proto, že se většinou jedná o směs materiálů. Celosvětově se textil daří zrecyklovat pouze z 12 %. Přečíst si k tomu můžete pěkný článek ZDE.
3. Vlastní tvorba oblečení – Patří sem například šití, batikování, pletení, výroba doplňků (náramky, tašky, pokrývky hlavy, šály).
4. SWAPy – Vyměňujme zboží mezi sebou. Pokud máme doma oblečení, které už nenosíme, a je stále v pěkném stavu, můžeme jej v rámci swapu nabídnout někomu dalšímu. První swapy se v Česku začaly objevovat kolem roku 2009.
5. Second handy (zboží z druhé ruky)
6. Podpora českých výrobců a značek – Když už si chceme koupit něco nového, preferujme oblečení z ekologických materiálů. Pozor, často je provází vyšší cena. V ceně jsou totiž promítnuty férové pracovní podmínky, kvalitní přírodní materiály, poctivé zpracování a šetrnost k životnímu prostředí. To si málokdo ale uvědomuje a nechá se raději zlákat fast-fashion produkcí. 

PÉČE O OBLEČENÍ

Součástí udržitelného přístupu k našemu šatníku musí být i řádná péče o oblečení, jeho údržba a opravování tak, aby nám vydrželo co možná nejdéle. Tady je pár základních rad:

• Perte s rozumem: na nižší teploty, abyste šetřili energii i materiály. 
• Používejte ekologické prací prostředky.
• Perte naruby – potisky, materiály lépe vydrží. Zipy mají být zapnuté.
• Spodní prádlo perte ve speciálních sáčcích.
• Spravujte: Nevyhazujte oblečení jen kvůli malým defektům. Naučte se provádět základní opravy, jako je zašívání knoflíků nebo štupování. Je-li to složitější oprava, oslovte místní švadlenu.
• Sušte venku na čerstvém vzduchu a případně žehlete, je-li to nutné. (Sušička na prádlo obvykle spotřebovává větší množství energie než žehlička, a to zejména při vyšších teplotách sušení.)
• Na skvrny použijte přírodní přípravky  – jedlá soda, citronová šťáva, žlučové mýdlo.

ZÁVĚREM

Ivana varuje před impulzivními nákupy a nákupy tzv. za odměnu. Často si takto přineseme domů něco výstředního, prudce módního, o co brzy ztratíme zájem, nebo odvahu to nosit. Je prokázáno, že i při nakupování se nám vyplavují hormony štěstí, ty pak ale odezní a člověk ztrácí potřebu danou věc upotřebit. 

Nezapomínejme na děti. Jsou opravdu zranitelné. Potřebují být součástí party kamarádů a být trendy. Najděte nenásilný způsob, jak dětem vysvětlit, proč je důležité i nad oblékáním přemýšlet. Učte děti chápat cenu oblečení (a věcí obecně). Zkuste si třeba společně nějaký kousek oblečení nebo módní doplněk vyrobit a prodiskutovat, jak dlouho to trvalo, co vše k výrobě bylo potřeba, jak o výrobek pečovat a co se s ním bude dít, až doslouží. 

Rozhodně bychom si měli uvědomit, že žijeme v nadbytku. Na tento nadbytek si ale musíme neustále vydělávat. Na úkor času s rodinou, na úkor jiných činností, které by nás třeba bavily více a byly prospěšnější. Takhle jsme si to přáli? :-/ 

Rozhodně si poslechněte 22. epizodu podcastu Žít udržitelně, kde jsme probraly šatníky s Ivanou Mertovou odshora dolů. Také mrkněte na její kurzy nebo web Městská permakultura, kde je spousta zajímavého obsahu.