Jana Hudecová se svým manželem Jurajem založila neziskovou organizaci Familylab, která je součástí mezinárodní asociace (aktivní v 28 zemích). Asociaci založil dánský rodinný terapeut Jesper Juul, nositel titulu Ashoka Fellow, čímž se zařadil mezi přední světové sociální inovátory.
Asociace se zaměřuje na podporu odborníků, kteří pracují s dětmi a rodinami, směrem k rozvoji vztahových kompetencí. Dále pak pomáhají rodičům, aby si našli cestu k respektující výchově a dokázali proměňovat lásku k dětem v láskyplné chování. Zásadním cílem je tedy pomáhat rodinám a vzdělávacím institucím utvářet prostředí pro dobré duševní zdraví dospělých, dětí i dospívajících, s velkým důrazem na kvalitu mezilidských vztahů.
Jak Jana řekla v 21. epizodě podcastu Žít udržitelně, jde spíše o filozofii, než nějaké metody. Jádro spočívá v udržitelném přístupu ke vztahům rodičů a dětí, obecně o kvalitní mezilidské vztahy, které samozřejmě ovlivňují kvalitu našich životů. Familylab cílí na rozvoj vztahových kompetencí, tedy schopnost vytvářet, rozvíjet a obnovovat vztahy s dětmi.
Toto “učení” nahlíží na děti jako na hotové bytosti, které se rodí už sociálně připravené, kompetentní a s vnitřní integritou.
Rodinami dnešní doby rezonují dva výchovné extrémy: autoritářský a velmi liberální. Ani jeden z těchto extrémů není pro děti prospěšný a nevede ke kvalitním vztahům. Navíc někteří rodiče mezi oběma styly i přeskakují. Filozofie Familylab se však nevyskytuje nikde na ose mezi těmito extrémy. Funguje jiným způsobem. Jeho přístup je založen na rovnocennosti obou existencí (rodiče a dítěte). Obě bytosti si zaslouží stejný respekt. Zodpovědnost za vztahy má ale vždy rodič.
Zeptala jsem se Jany, zda rodič může zvyšovat hlas a dávat průchod svým emocím před dítětem? Podle Jany je to velmi důležité. Rodiče mohou zvyšovat hlas, mohou plakat, hněvat se. Tímto se od nás děti učí zpracovávat emoce. Dítě musí vidět, že mít emoce je lidské a zcela normální. Emoce jako taková dítěti neubližuje. Bohužel ji často doprovází ubližující či násilné chování, a to samozřejmě škodí.
Rodiče mají právo chovat se iracionálně, emotivně, ale musí za své chování přebírat zodpovědnost a omluvit se, vysvětlit situaci dítěti. Když se zlobíme či popisujeme danou situaci, hovořme osobním jazykem, vztahujme situaci na své pocity. Slova nemají být mířena proti dítěti.
“Děti nepotřebují dokonalé rodiče nebo pedagogy. Potřebují dospělé, kteří přebírají odpovědnost za své chyby.” Jesper Juul
A co když se mezi sebou hašteří děti? Pokud toto popichování přesahuje pro nás únosnou mez, je samozřejmě správně zareagovat a vyjádřit k tomu své emoce, jak se cítíme a proč by dané chování mělo přestat. Dalším stupněm vztahů mezi dětmi pak může být šikana. Familylab zastává názor, že šikana je problémem dospělých, kteří se mají postarat o napravení situace, o změnu atmosféry a vztahů v dětské skupině (ve třídě). Dítě ani rodič toto nedokáží dobře ovlivnit. Pedagogové a další odborníci pracující s dětmi mohou upevňovat a rozvíjet své vztahové kompetence pod vedením Familylabu, a i díky tomu se naučí mimojiné zvládat tyto rizikové projevy.
Děti si ve svém raném věku vytváří vzorce chování, které jim pak umožní fungovat v dalším životě. Zásadním obdobím pro duševní a sociální vývoj dítěte jsou první 3 roky života, za klíčové lze ještě považovat i období do 10 let věku. Chcete-li se dozvědět více, jak své děti připravit na dospělost, ve které budou schopné vést kvalitní a plnohodnotné vztahy, zkuste mrknout na vzdělávací zdroje přístupné na stránkách Familylabu. Doporučuji hlavně sekci INSPIRACE, kde například najdete 7 rodičovských mýtů.
Ale zopakujme si, není v moci rodičů být dokonalí. Měli bychom se ale snažit zbavit špatných návyků. Klíčové proto je umět přijít za dítětem a přiznat chybu, nebo popovídat si otevřeně o dané situaci. Dítě se tím od nás velmi učí.