S Katkou Horáčkovou, permakulturní lektorkou, zahradnicí a spoluautorkou českého dokumentárního filmu Příběhy lesních zahrad, postupně ve 24. epizodě podcastu Žít udržitelně odhalujeme, co přesně si máme pod pojmem jedlá lesní zahrada představit.
Jako jedno z prvních Katka zmiňuje jméno Roberta Harta, průkopníka lesních zahrad. Ten moudře říkal: „Pojďme zahradničit tak jako les.“ Inspiroval se volnou přírodou, místy, která dobře fungují, dlouhodobě prospívají, a to bez zásahu člověka. Tehdy mu byla inspirací Indie a její zahrady, kde viděl, že poskytují svým majitelům vše, co k běžnému životu potřebují. Koncept samozřejmě musel trochu upravit pro naše podnebné pásmo.
Robert Hart si všiml, že v jedlých lesních zahradách funguje několik pater: bylinné patro, keře, menší stromy, velké stromy, popínavky, půdokryvné patro, kořeny (hlízy) a houby. Každé patro zkoumal z pohledu toho, co lze v daném patře pěstovat. V našich zahradách a zahrádkách však nemusíme mít přísně všechna patra zastoupena. Nakombinovat lze s úspěchem i například jenom tři.
Robert si také všiml okrajů lesa, kde je většinou vegetace i fauna nejzajímavější a nejpestřejší. O tom ostatně ví i permakultura a vtělila důležitost okrajů do jednoho z principů permakulturního designu: Využívej krajů a važ si okrajových systémů.
Katka Horáčková zdůrazňuje několik zásad, které platí nejen v jedlých lesních zahradách, ale v permakultuře jakbysmet. Tedy:
Jedlá lesní zahrada rozhodně patří i do města. Představit si ji můžeme v komunitních zahradách nebo školních pozemcích.
Umění lesního zahradníka spočívá v tom, že by se měl umět vyznat ve všech patrech jedlé lesní zahrady, což samozřejmě nejde umět naráz. Buďme trpěliví, dávejme si malé cíle, fázujme. Využijme i naší komunity, protože každý z členů má jistě své jedinečné schopnosti a dovednosti, nehledě na to, že více lidí = více nápadů.
Katka lehce chladí nadšení komunitního sázení a budování. Radí dobře si promyslet, kdo se následně o výsadbu bude starat, kolik údržba bude stát, jak často je potřeba ji provádět. První roky po výsadbě je totiž nezbytné mladé stromy zalévat. Vše si tedy dobře naplánujte, rozfázujte a rozšiřujte jen postupně a s rozvahou.
V permakultuře se skládá design zahrady tak, abychom – když jdeme sklízet jednu plodinu – zároveň opečovali jinou. Proto je výhodné sázet u stromů vytrvalé rostliny a byliny, protože když si pro ně jdeme, všimneme si i, zda strom potřebuje naši pozornost.
Téma jedlých lesních zahrad určitě stojí za prostudování. Bránou do většího poznání pro vás bude dokumentární film Příběhy lesních zahrad. Inspiroval se knihou Lesní zahrady v praxi od Tomase Remiarze (vydala společně Permakultura CS a Dharma Gaia). Více se dozvíte na webové stránce: https://lesnizahrady.cz/.