Život v Perma ráji, komunitě a koučování

Za stránkou Permaraj.cz stojí nadšená permakulturnice Karolína Chovancová se svým manželem Kamilem. S permakulturou se seznámili v knihách Jaroslava Svobody a pojetí takových pozemků a zahrad s nimi velmi rezonovalo, protože mají rádi zahrady spíše v přírodním rázu, kde panuje svoboda a přirozenost. V 23. dílu podcastu Žít udržitelně se Karolína rozpovídala nejen o svém vnímání pojmu permakultura – jde o udržitelný způsob života, který prostupuje všemi jeho oblastmi – ale o mnoha dalších tématech, čtěte dál.

V touze zapustit kořeny začali manželé hledat pozemek, kde by mohli uplatňovat principy permakultury a plnit si své “permakulturní” sny. Pozemek, který si nakonec vybrali, má 3 000 m2, jižní orientaci a podlouhlý tvar. Nejprve na pozemek dojížděli ze svého bytu v pražském paneláku, kde jedinou jejich zelení byl vyvýšený záhon v komunitní zahradě. Měli před sebou poměrně komplexní projekt, proto si vše ještě před koupí pozemku promysleli, vytvořili si jasnou představu o tom, co všechno na pozemku budou potřebovat. A to následně určilo jejich výběr lokality i velikosti pozemku.

Další potřebný čas pak věnovali pozorování pozemku jako takového,  jak v něm proudí energie (voda, slunce, vítr, …), doptávali se i sousedů. Díky pozorování a navnímání pozemku pak mohli určit polohu domu – tedy to místo, kde se cítili nejlépe, kde se dobře odpočívá. A to je i zásadní rada pro vás – dejte tomu čas a nespěchejte, přece jen – ve většině případech jde o životní projekt. Ani u stavby domu Karolína nedoporučuje spěchat. Určitě si hledejte dílčí radosti a nebudete pak mít pocit, že stavba trvá moc dlouho.

Čím na pozemku začali? Ano, zní to možná moc lapidárně, ale… Vybudovali si bezbariérovou kompostovací kadibudku a letní kuchyň, což je polootevřená dřevěná stavba, na kterou je nalepený skládek na nářadí. Hned vedle letní kuchyně musela samozřejmě vzniknout i bylinková spirála, aby byly byliny při vaření hned poruce. 

Následně se manželé pustili do výkopu (bagrem) jezírka, takže na poměrně holém pozemku zela velká díra, nad kterou mnozí sousedé kroutili hlavami. Jezírko je vymyšleno tak, že je napájeno dešťovou vodou, což je pro vodní i jiné rostliny a kvalitu vody ideální. Stavba samotného domu je zase výjimečná tím, že je v dřevěné konstrukci použita izolace z konopného betonu. Stavba je díky tomuto přírodnímu materiálu difúzně otevřená, dům dýchá a udržuje příjemné klima. Na pozemku pod domem je umístěna kořenová čistička, ze které lze pak zpětně vracet vodu do domu, zalévat s ní záhony, zkrátka zadržovat vodu na pozemku a šetřit s ní.

Ptala jsem se Karolíny, jaké kroky dělají pro to, aby zapadli do již fungující vesnické komunity. Hned zpočátku se zúčastnili místních akcí. Hodně jim i pomohly práce kolem stavby, díky kterým se seznámili s místními řemeslníky. Začínali tedy hlavně se “stavební” komunitou. V současné době ale hledají i spřízněné duše, které přemýšlí a řeší ve svých životech udržitelnost a dopady klimatické změny. Proto například uspořádali v létě pro sousedy z blízkého okolí promítání filmu Lokální planeta – tichá revoluce. Více o promítání, jak to probíhalo a co vše se tam událo, si přečtěte v článku Karolíny zde: Lokalizujeme se! Aneb jak jsme s Kamilem na promítání filmu Lokální planeta neseděli sami 🙂.

Na promítání padl i návrh uspořádat sousedskou HOSTINU, která má za cíl dát sousedy a místní komunitu ještě více dohromady. Inspirací byla i kniha Hostina od Petry Hajzlerové. Při jídle se prý dobře navazují vztahy.:-)

Karolína má ještě jedno velké téma – tím je osobní rozvoj. Věnuje se mu v rámci koučinku. Ten je podle jejího názoru naplňující hlavně pro člověka, který věří v lidi, v jejich schopnosti, a je to právě kouč, který jim pomáhá posouvat se v jejich tématech pomocí správně položených otázek. Koučování usnadňuje lidem zvládat životní výzvy, být spokojený, balancovat správně svůj život a své zaměstnání, vypořádávat se i s krizemi, kam můžeme zařadit také klimatickou krizi. V rámci koučování se naučíte, jak zacházet sami se sebou. Pokrývá oblasti, které se ve školách neučí – rozvíjení sociální inteligence a kreativity, zacházení s emocemi nebo stanovování si priorit. Stran koučování se určitě neváhejte na Karolínu obrátit. Informace najdete na její stránce v kapitole Koučování. 

Tak šup poslechnout si 23. epizodu podcastu Žít udržitelně.